Více v rubrice "Vaše tělesná ochrana".

Kromě typizovaných prostředků individuální ochrany je třeba, aby si občané dovedli v případě potřeby zhotovit a použít improvizované prostředky z materiálů, které jsou běžně po ruce.

V každém případě je nutno si uvědomit že improvizovaná ochrana dýchacích cest před bojovými chemickými látkami neexistuje a není ji možno zajistit žádnými improvizovanými prostředky! Budeme-li tedy hovořit o improvizované ochraně dýchacích cest, půjde jen o improvizovanou ochranu před radioaktivním prachem a bojovými biologickými prostředky. Kromě toho je nutné zabezečit ochranu ostatního povrchu těla, a to hlavy, těla, rukou a nohou.

K ochraně těla lze použít různé gumové nebo impregnované pláště do deště, pláštěnky z PVC, kožené kabáty, šusťákové sportovní soupravy, kombinézy a podobné části oblečení, pokud možno takové, které jsou neporézní, nepromokavé a ohebné. Improvizovaná ochrana povrchu těla má však různou ochrannou schopnost, která je omezená. Např. pláštěnka z PVC chrání před pronikáním kapek yperitu maximálně 20 minut, pláštěnka z polyetylénu do 30 minut a plášť z pogumovaného textilu cca do 60 minut.

Použité ochranné oděvy je nutné dostatečně utěsnit u krku, rukávů a nohavic. U krku lze k utěsnění použít šálu nebo šátek, který omotáme přes zvednutý límec. Bundu je nutné utěsnit v pase, nejlépe pomocí opasku či řemene. Netěsné zapínání a různé nežádoucí trhliny v oděvu je nutné přelepit lepicí páskou. Ke všem ochranným oděvům je vhodné použít pláštěnku nebo plášť do deště. Tyto se utěsňují u krku, na koncích rukávů i v pase, pokud jsou z pogumované nebo vrstvené tkaniny musí být pogumovaná strana zvenčí. V případě, že nemáme pláštěnku k dispozici, můžeme ji nahradit přikrývkou, prostěradlem, celtou, dekou či plachtou, kterou přehodíme přes hlavu a zabalíme se do ní.

Nezapomeňte impregnovaný oděv chrání lépe! viz. Impregnace

K ochraně hlavy se doporučuje použít čepice, šátky a šály, přes které je vhodné převléci kapuci případně nasadit ochranné přilby (motocyklové, pracovní ochranné přilby, cyklistické, lyžařské atd.), které takto chrání i před padajícími předměty.

Oči nejlépe ochráníme brýlemi uzavřeného typu (potápěčské, plavecké, lyžařské a motocyklové u kterých je třeba přelepit větrací průduchy lepicí páskou), v případěže nemáme takové brýle k dispozici, lze oči chránit přetažením průhledného plastového sáčku pres hlavu a jeho stažením provázkem nebo gumičkou v úrovni lícních kostí.

Do uší se vsune smotek vaty, tím se zabrání kontaminaci uší.

K improvizované ochraně rukou a nohou se nejlépe hodí gumové holínky, galoše nebo přezůvky, gumové rukavice, kusy impregnovaného plátna, sáčky z polyetylénu a vhodné výrobky z jiných plastických hmot. Všechny mají opět jen časově omezenou odolnost a propustnost vůči chemickým látkám.

Tak například k ochraně nohou se při absenci gumových holinek hodí igelitová plena nebo impregnované plátno o velikosti cca 60x60 cm, které se rosprostře do kosočtverce. Na ni se položí obutá noha s vykasanou nohavicí. Potom se přehne přední roh přes špičku boty, urovná a po stranách podloží pod botu. Pak se zvedne zadní část pleny, na to obě postranní části a vše se uváže k noze motouzem. K zesílení nášlapné části je účelné použít např. celtovinu apod., která se složí do tvaru podešve a podloží pod nohu s plenou. Celek se opět převáže motouzem. Je to výhodnější, než vkládat vložku přímo do pleny, poněvadž plena se dříve prošlape a tím ztrácí svoji ochrannou hodnotu. Nakonec se přes takto chráněnou nohu přetáhne nohavice. Nebo lze použít pytel na odpadky jako ochranný návlek, gumičkou nebo motouzem pytel přivážeme k noze v místě nad a pod kolenem. Zesílení nášlapné části provedeme jako u pleny.

Obdobně je možno přistoupit i k ochraně rukou, pokud nemáme k dispozici kožené nebo gumové rukavice. K improvizované ochraně rukou je možné použít např. jednoho nebo dvou vložených igelitových sáčků nebo sáčků z tvrdších plastických folií, které se v zápěstí pevně uváží provázkem nebo gumičkou. I v tomto případě se musí rukáv přetáhnout nakonec přes chráněnou ruku a opět zajistit gumičkou nebo provázkem.

Ochranu dýchacích cest lze uskutečnit různými druhy ochranných roušek.

Ochranná rouška OR-1 je z hlediska dlouhodobého používání prostředek jednorázového použití. Je proto žádoucí, aby si ji každý občan dovedl zhotovit sám dle příslušného návodu (návod i se střihovým vzorem vyšel v občasníku 1/1 červen a červenec 2014)

Zdravotnická rouška se vyrobí z gázy nebo plátna o veikosti 110x150 cm tak, že do středu tohoto obdélníku se položí vrstva navlhčené vaty, gázy nebo měkkého plátna o velikosti 25x15 cm a tloušťce 2 cm. Zbývající šířka gázy se přehne přes vatu, popřípadě zašije. Oba konce gázy se rozstřihnou po délce až po vrstvu vaty a těmito páskami se rouška upevní na obličej (horní páska se zaváže v týlu, dolní přes temeno). Je třeba, aby rouška zakryla ústa a nos až k očím. Neutěsněný prostor po obou stranách nosu se vypní kousky vaty.

Rouška z punčochy se vyrábí z gázy a dámské punčochy. Gázu o rozměrech 20x30 cm přeložíme jednou po délce a dvakrát po šířc, čímž se vytvoří balíčeko rozměrech asi 10x10 cm. Ten se vloží do nepoškozené dámské punčochy tak, aby ležel přibližně uprotřed punčochy. Pak se punčocha po obou stranách balíčku zaváže a upevní na obličej podobně jako u příkladu zdravotnické roušky.

Rouška z klobouku je na výrobu trochu složitější, avšak je běžně proveditelná. Použije se starší a nepoškozený plstěný klobouk. Klobouková a potní stuha se od klobouku oddělí a všechny nitě se vytahají. Pak se klobouk vypere ve vlažné vodě s menším množstvím pracích prostředků, vymáchá se v čisté vodě, vyždímá a usuší. Při sušení je výhodné jej napnout na vhodný hrnec nebo podobný předmět. Celý okraj klobouku se odstřihne, takže zůstane jen hlavová část. Takto upravený klobouk se ppřiloží na tvář, aby jeho okraj sahal přes čelo, lícní kosti až po bradu. Nyní se označí přesná poloha očí (špičkami prstů zabarvenými moukou, křídou, klouzkem apod. se označí z vnější strany kontury očí). Nůžkami se pak vystřihnou v těchto místech dva kulaté otvory o průměru 40 mm. Pak se vytřihnou dva stejné asi 15 mm plstěné kroužky zestejného materiálu o vnitřním průměru 40 mm. Ty se přišijí na vystřihnuté oční otvory tak, aby šev byl kolem 10 mm od kraje očního otvoru. Tím vzniknou na očních otvorech malé kapsy, do nichž se mohou vložit zorníky ze skla, celofánu, obalu na legitimaci nebo jiného vhodného průhledného materiálu. Takto zhotovené zorníky se mohou oblepit leukoplastí, izolační páskou nebo lepidlem nerozpustným ve vodě. Do středu okraje klobouku (nad čelem) se přišije gumotextilní pásek, na jehož konci se uváže smyčka. Po obou stranách klobouku se přišijí stejné gumotextilní pásky, které se protáhnou smyčkou na dříve přišitém hlavovém pásku. Zorníky zevnitř natřeme slabou vrstvou mýdla, glycerinu, glycerinového mýdla apod. a tak zabráníme jejich zamlžení.

Tato ochraná rouška chrání proti prachu a nasazuje se takto:

Podrží se před obličejem, brada se vsune do roušky a gumové pásky se přetáhnou přes hlavu. Přitom je nutno temenní pásek stáhnout co nejvíce do týlu. Postranní tkanice se vede po obou stranách hlavy a za ušima. Na čele, na obou tvářích a pod bradou musí rouška pevně, bez jakýchkoli záhybů přiléhat co nejblíže k celému obličeji.

Mokrá rouška se vyrobí z pruhu froté ručníku a šály. Pruh z froté tkaniny 75x25 cm se namočí do impregnantu dle požadované ochrany (požár, únik průmyslových chemických látek), jemně vyždímá a pětkrát po délce složí. Takovýto balíček přiložíme přes nos a ústa a pevně převážeme šálou nebo jiných suchým pruhem textilu. Případná volná místa okolo nosu utěsníme mokrou vatou.

Impregnanty:

impregnant pro amoniak : 100g kyseliny citrónové (v tomto balení běžně prodávána v obchodní síti) nebo 6 polévkových lžic vsyp do 1 litru vody a důkladně rozmíchej; v případě, že není k dispozici kyselina citrónová, je možné jako impregnant použít potraviny, které kyselinu citrónovou obsahují - džusy, citrónová šťáva atd.