Otravné látky dráždící

Látky slzné
Jsou pevné a mají charakteristický zápach po květinách. Účinkují v malých koncentracích a velmi rychle. Mohou zamořovat jak organismy, tak i terén. Používají se v minách, pumách, granátech, dýmovnicích a v podobě mlhy. Patří ki nim chlor, chloracetofenon, brom, brombezylkyanid. Účinek těchto látek na organismus se projeví podrážděním očních spojivek, spojeným se slzením, řezáním, pálením, až křečemi víček a světloplachostí. Při silné koncentraci se příznaky značně vystupňují, spojivky se zanítí; může dojít i k podráždění horních cest dýchacích, velmi vzácně k otoku plic. po opuštění zamořeného prostoru příznaky během několika hodin obyčejně vymizí a nastává uzdravení. Chloracetofenon někdy vyvolává lehké zarudnutí kůže a nevelké puchýřky.
První pomoc a léčení:
Je třeba urychleně vyvést zasaženého ze zamořeného prostoru, ihned vymýt spojivkový vak 2% roztokem jedlé sody, fysiologickým roztokem nebo obyčejnou vodou. Výplach se provádí proudem vody, aby se částečky vyplavily. Zásadně nesmíme oči třít a nepořikládat na ně těsnící obvaz. Při bolestech se vkápnou do spojivkového vaku 1-2 kapky kokainu (POZOR, v 60-tých letech běžná lékařská praxe), při silném slzení 1-2 kapky 1% antropinu. Při světloplachosti musí se postižený zdržovati v tmavé místnosti a nasadit si ochranné tmavé brýle. Jsou-li kožní příznaky, stačí zapudrování.

Látky dráždící horní cesty dýchací
Do této skupiny patří tzv. arsiny (Clark I, II, Dick, Adamsit). Jsou to látky pevné, krystalické (vyjma Dicku, to je těkavá kapalina). Jejich účinek se projevuje již po 30 vteřinách vdechování, a to silným podrážděním horních cest dýchacích. Zamořují vodu i potraviny. Používají se v granátech, minách, pumách a dýmovnicích. na organismus působí hlavně v podobě kouře a mlhy. Pro Adamsit je charakteristické zelenožluté zabarvení dýmu. Účinek těchto látek na organismus se projeví jako svědění v nose, krku, objeví se slinotok, bolesti zubů, dolní čelisti, bolest na prsou, nevolnost a někdy až zvracení. u malých koncentrací pouze kýchání a podráždění očních spojivek. Při vyšších koncentracích se přidruží závrať, nevolnost, ztráta vědomí, silné bolesti v kloubech a končetinách, poruchy čití a poruchy nervové soustavy. Poruchy mizí obvykle po 2-3 dnech, při zasžení silnou koncentrací nastává uzdravení do 1-2 týdnů. Příznaky otravy se projeví i po požití zamořené potravy a vody.
První pomoc a léčení:
Zasaženého je třeba urychleně vyvést ze zamořeného prostoru, vypláchnout ústa a nos 2% roztokem zažívací sody a podat mu čichovou protiarsinovou směs ze speciálních ampulek, kterou vdechuje. Při bolestech se podávají analgetika, v krajních případech morfium. Při podráždění spojivek a kůže postupujeme jako u slzných látek.
Chlor
Je to žlutozelený plyn, třikrát těžší než vzduch. Otravy chlorem se vyskytují i v míru, hlavně při používání chloru jako desinfekčního činidla při chlorování vody, při výrobě chlorového vápna a bělicích prostředků. Dnes již ztratil chlor svůj bojový význam, ale nelze vyloučit jeho eventuální použití. Účinkuje i na potraviny, které znehodnocuje. Při lehké otravě chlorem se objeví mohutné dráždění dýchacího ústrojí, kýchání, smrkání, kašlání a slzení. Při středním stupni otravy přistupuje k uvedeným příznakům ještě bolest za hrudní kostí, dušnost, dýchání je hlučné, násilné. Zasažený je neklidný, bojí se o život. Při těžké formě otravy se obtížné dýchání stupňuje, přestávky mezi vdechy se prodlužují a nastává smrt zástavou srdeční činnosti.

Chlorpikrin
Je bezbarvá, slabě nažloutlá, olejovitá tekutina, zapáchající po páleném vosku. Používá se jí hlavně ve směsi s jinými otravnými látkami, působí na organismus ve formě páry, zamořuje vodu i potraviny. Účinky na lidský organismus jsou podobné účinkům chloru, pouze slzný účinek je více vyznačen. Často se objevují též kolikové bolesti v břiše. Na kůži, zvláště je-li vlhká, vyvolává zánět.

Fosgen a Difosgen
Fosgen je bezbarvý plyn. Páchne po tlejícím, plesnivém senu, nebo hnijícím ovoci. Jako bojová chemická látka není příliš výhodný, a proto se nepředpokládá jeho použití. Difosgen je bezbarvá nebo nahnědlá kapalina, olejovitého charakteru, zapáchající podobně jako fosgen. Vypařuje se poměrně pomalu, takže zamořuje prostor na delší dobu. Vydrží v krytých prohlubinách i 12 hodin. Používá se v dělových chemických granátech, pumách, minách. Fosgen a difosgen patří k nejjedovatějším chemickým látkám. Lehká forma otravy při malé koncentraci látky a krátké době působení se projeví pocitem dýchání něčeho cizího. k dráždění dýchacích cest však nedochází, takže zasžený nevěnuje otravě pozornost. Brzy se dostaví závratě, nejistá chůze, bolesti hlavy. Zasažený je bledý, pokašlává, má sucho v krku a nechutná mu kouření. Tento stav trvá asi týden, potom nastává úprava a zbude jen slabé zadýchávání. Je-li doba působení delší při malé koncentraci otravné látky, jsou příznaky obdobné. V latentní fázi je zasažený prakticky bez obtíží. Po této době nastoupí náhle dechové obtíže, bledost, bolesti hlavy a dochází k rozvoji otoku plic. Námaha a prochladnutí zkracují období latence a urychlují vznik plicního edému. Středně těžká forma otravy má obdobné příznaky jako forma lehká. Období latence trvá 3-6 hodin, po ní vzniká plicní edém. Bledost obličeje přechází do cyanotického (namodralého) zbarvení. Přežije-li zasažený druhý a třetí den, stav se asi do 14-ti dnů upraví. U těžké formy otravy trvá latentní fáze asi 3 hodiny a k plicnímu edému, který vzniká, se přidruží i srdeční obtíže. Kůže zasaženého je zbarvena popelavě šedě (šedý typ cyanosy), což působí značný nedostatek kyslíku v krvi a porucha krevního oběhu. Kritické období nastane druhý a třetí den: jestliže ho zasažený přežije, nastává obrat k lepšímu a asi do tří týdnů obtíže zmizí.
První pomoc a léčení:
Všeobecně platí, že zasaženému dusivou otravnou látkou, dříve než se vyvede ze zamořeného prostoru, je třeba nasadit ochrannou masku. Musí se mu uvolnit šat a svléci zejména vrchní šat, kde se částečky otravné látky zachycují a mohou zamořit okolí. Zasaženého dusivou otravnou látkou je třeba pokládat za těžce raněného. Musí se mu zajistit naprostý klid, nutný proto, že jakýkoliv pohyb může přivodit rychlý nástup projevů otravy a zhoršit jeho stav. Kouření je přísně zakázano. Pohyb nebo prochladnutí vyvolávají zvětšenou potřebu kyslíku a tím i záchvat dušnosti, eventuálně rozsáhlý plicní edém. I když se zasažený cítí často velmi dobře, je nutno ho přednostně odsunout na nosítkách k ošetření. Je třeba ho zahřívat a podávat mu teplé nápoje. Proti vzniku vyššího stupně dušnosti je nutno podávat kyslík eventuálně ve směsi s kysličníkem uhličitým v intervalech 3-5 minut. Kontraindikováno je umělé dýchání. Srdeční činnost se podporuje injekcemi kardiak, dále se podává nitrožilně 10% calcium chloratum a 20% roztok glukosy. Kašel se tiší kodeinem. Dáváme inhalovat vodní mlhu nebo Vincentku, dobře se osvědčila i inhalace 0,5% roztoku prokainu a přerušovaná inhalace. Můžeme též inhalovat 1% roztok jedlé sody.
Yperit
Chemicky je to bezbarvá, olejovitá kapalina s hořčičným, eventuelně česnekovým zápachem; proto se také nazívá hořčičný plyn. K bojovým účelům se používá technického yperitu, do kterého jsou přimíšeny různé látky, takže má barvu temně hnědou, až černou. Vypařuje se velmi pomalu a zamořuje terén na několik dní, až měsíc. Používá se ho ve formě postřiku z letadel, v pumách a v automobilových cisternách k zamoření terénu. Na organismus účinkujev tekutém, plynném a mlžném stavu. Dopadá-li yperit na organismus ve formě kapek, způsobí kombinovaný klinický obraz. Zasahuje nechráněnou, později i chráněnou kůži, oční spojivky a způsobuje slabé postižení dýchacích cest. Po požití zamořených potravin vzniká otrava per os. Při zasažení očí parami se objeví asi za 8 hodin mohutné nastříknutí spojivek, spojivka zduří a ze spojivkového vaku vytéká hnis. Je-li oko zasaženo kapkou yperitu, vniká hluboký zánět, vedoucí ke ztrátě zraku. Při zasažení kůže parami yperitu vznikne na kůži asi za 10-14 hodin zarudnutí, zasažený má pocit pálení a svědění, kůže je napjatá, drsná, teplá a červená. Někdy mohou naskočit i drobné puchýřky. Během týdne tyto příznaky vymizí a zasažené místo zůstává tmavě pigmentované. Je-li kůže zasažena kapkou yperitu, za 5-6 hodin (doba vsakování) vznikne zarudnutí místa, pocit pálení a svědění. Za 12-24 hodin vznikají perličkové puchýřky, které postupně splývají ve velké puchýře. Místo je bolestivé. Obsah puchýřků je tekutý, jantarově žlutý, průhledný a časem se mění v želatinosní hmotu. Jsou-li puchýře jen povrchní, hojí se dosti rychle. Z hlubokých puchýřů vznikají hluboké vředy, sahající až k povázce svalové. Hojení trvá dlouho a zbudou zkomolující jizvy. Zasažení zařívacího ústrojí (při požití zamořené vody nebo potravin) se projeví prudkou gastritidou, zvracením a průjmy. Na rtech a ústní sliznici bývají drobné puchýřky. Dýchací trakt může být zasařen parami, když postižený neměl ochrannou masku. Dostaví se příznaky rýmy, onemocnění činí dojem chřipky, objeví se kašel, chraplavý hlas, až ztráta hlasu, postupně jsou zasaženy i nižší partie a na plicích se vyvine ložiskový zánět. Současně jsou podrážděny i spojivky. Z celkových příznaků se vyvíjí obvykle těžká deprese, zvýšená teplota; v krvi je leukocytosa, v pozdějších dnech leukopenie. V těžkých případech zasažení hubnou, dochází k poruše krevního oběhu a k poškození ledvin. Zánětlivé změny mají i vleklý průběh a úplné uzdravení nastává až po několika týdnech nebo měsících. Rezistence organismu proti infekci je snížená.
Foto 1 a Foto 2

Dusíkový Yperit
Je bledě žlutá, olejovitá kapalina, téměř bez zápachu. Bojové užití je stejné jako u yperitu. Účinky a příznaky jsou obdobné yperitu. Rozdíl je v tom, že zasahuje i ústřední nervovou soustavu a vyvíjejí se křeče a obrny. Vředy se hojí bez jizev a bez pigmentací.

Lewisit
Bojové zatím užit nebyl. Je to tmavohnědá, olejovitá kapalina, zapáchající po pelargoniích. Je prchlavější než yperit, jeho použití je stejné jako u yperitu. Dostává se do organismu obdobními cestami jako yperit. Klinický průběh zasažení se liší od zasažení yperitem takto: "Lewisit má prudké dráždivé účinky, projevující se ihned nebo po krátké době latence. Je rychlý rozvoj zasažení, zvláště nekrotických změn. Účinkuje prudce toxicky na kapiláry, takže v popředí stojí otok a hemorrhagie, vředy jsou hlubší, s ostrými okraji. Silně jsou vyznačeny celkové příznaky. Uzdravení probíhá rychleji, na kůži na místech zasažení se neobjevuje pigmentace." Při zasažení očí parami vzniká zánět spojivek. Kapka lewisitu vyvolává hluboký zánět rohovky a pak celého oka s následnou slepotou. Při zasažení kůže parami lewisitu vzniká slabé podráždění a zarudnutí. Kapka lewisitu při dopadu na kůži okamžitě vyvolává prudké dráždění a pálení. Rychle se vsákne, místo zarudne, zanedlouho naskočí puchýře, zvětšující se do velikosti brambory. Jejich obsah je krvavě zabarven. Puchýře se rozpadají ve vředy, jejichž spodina zasahuje až do svaloviny. Při zasažení zažívacího traktu se objevují příznaky prudké gastroenteritidy. Při zasažení dýchacího traktu vyvolají páry při vdechnutí prudké kašlání a bolest za hrudní kostí. V průdušnici a průduškách vzniká znět, na plicní otok, zánětlivá ložiska často splývají a dochází k zhnisání větší části plicní tkáně. Z celkových příznaků stojí v popředí malátnost, nechutenství, zvracení. Dochátí k poklesu krevního tlaku, k nervovým poruchám, z orgánů bývají zasaženy játra, srdce a ledviny.

Fosgenoxim
Jeho účinky jsou obdobné účinkům lewisitu.
První pomoc a léčení:
Zásada je, že pomoc má být poskytnuta ihned, nejpozději do 10-15 minut, jinak se vždy účinek zpuchýřujících látek projeví. Při zasažení očí vyplachuje se spojivkový vak 2% roztokem jedlé sody nebo 1/2% roztokem chloraminu, eventuelně při bolestivosti 2% roztokem novokainu. Kůže se odmořuje nejprve mechanickým očištěním od yperitové kapky, a to buď vodným roztokem chloraminu (10%), nebo se přiloží na několik minut kaše z chlorového vápna. Na kůži se přiloží obvaz smočený v 1-*2 % roztoku chloraminu. vytvoří-li se puchýře, je nutno je asepticky vyprázdnit a pokrýt obvazem, smočeným v 1-2% roztoku chloraminu. Nevnikla-li do místa zasažení infekce, použije se konservativní parafinová léčba, tj. zasažené místo se přikryje mulem prosáklým rozehřátých parafinem. Každé zasažení zpuchýřujícími látkami je třeba pokládat za infikované, a proto se podávají ihned antibiotika. Je-li zasažen zažívací trakt, provede se výplach slabým roztokem hypermanganu nebo roztokem jedlé sody, eventuelně vodou s živočišným uhlím. Při zasažení dýchadel vypláchne se dutina nosní a ústní 2% roztokem jedlé sody nebo čistou vodou. Zasaženému je třeba zabezpečit klid a teplo a hojný přívod tekutin.
Kyanovodík
Je bezbarvá tekutina, zapáchá po hořkých mandlích. Pro bojové použití mají význam jeho sloučeniny, jako chlorkyan a bromkyan. Protože je kyanovodík lehčí než vzduch, velmi rychle stoupá a rozptyluje se v ovzduší. Pro bojové použití se mísí se zatěžkávacími látkami. Kyanovodík silně účinkuje na ústřední nervovou soustavu a vyvolává poruchy dýchací funkce buněk. Do organismu vstupuje nejčastěji dýchacím ústrojím a zažívacím ústrojím. Zasažení kyanovodíkem probíhá bez doby latence. Při bleskové formě zasažení velkými koncentracemi nastává okamžitá smrt. Zasažený vykřikne, padne a umírá. Smrt je způsobena zástavou dýchání, na niž navazuje zástava srdeční činnosti. Při slabších koncentracích se rozlišují 4 stadia : První stadium = zasažený má pocit škrábání v krku a hořko v ústech, pocit tepla v nadbřišku. K tomuto přistupuje slinotok, bolesti hlavy, svalová slabost, nausea, dýchání je zrychlené. V tomto stadiu stačí zasaženého vyvést na čerstvý vzduch a během tří dnů se jeho stav upravuje k normě. Druhé stadium = působí-li kyanovodík dále na organismus, přistupuje k uvedeným příznakům ještě zápas o dech, zpomalení srdeční činnosti, kůže a sliznice jsou ohnivě červené. Třetí stadium = je charakterizováno křečemi, po nichž nastává období útlumu, přimomínající hlubokou narkosu. Čtvrté stadium = projevuje se ztrátou citu a reflexů, zasažený se pomočí, pokálí, dostavuje se zástava dýchání a zástava srdeční činnosti.
První pomoc a léčení:
Zasaženého je nutno vyvést ze zamořeného prostoru, urychleně zahájit umělé dýchání a podat kyslík či karbogen. K povzbuzení srdeční činnosti je třeba podat kardiaka. Vlastní léčba je dvojí: zasaženému se podává intravenosně 1% roztok natrium nitrosum, nebo se mu dá vdechovat amylnitrid a aplikuje se natrium hyposulfurosum; při druhém způsobu aplikuje se chromosmon nitrožilně a za 1 až 2 minuty 30% roztok natrium hyposulfurosum. Podání léků se může opakovat.

Chlorkyan
Chlorkyan je pronikavě páchnoucí plyn těžší než vzduch, silně dráždí oči a dýchací cesty. Otrava probíhá jako otrava kyanovodíkem a dusivými otravnými látkami. U lehké otravy převládá intenzivní podráždění očí a horních cest dýchacích. U silných otrav dochází k vytvoření plicního otoku nebo rychlé smrti.
První pomoc a léčení:
Stejná jako u otravy kyanovodíkem.

Kysličník uhelnatý
Kysličník uhelnatý je bzbarvý plyn, bez zápachu, lehčí než vzduch. Bojově se ho používá ve sloučeninách nebo ve směsi s jinými otravnými látkami. Otravy kysličníkem uhelnatým se vyskytují i v míru, a to z výfukových plynů spalovacích motorů, za války z výbuchových plynů. Kysličník uhelnatý účinkuje toxicky na ústřední nervovou soustavu a na krev, kde se tvoří karboxyhemoglobin. Příznaky otravy jsou odvozeny právě z tohoto působení. Při otravě vysoke koncentrovaným kysličníkem uhelnatým dochází u zasaženého po 2-3 vdechnutích ke ztrátě vědomí, někdy se objeví křeče a nastává okamžitá smrt. Při otravě méně koncentrovaným kysličníkem uhelnatým se objeví příznaky poruchy nervové soustavy. Pohyby zasaženého jsou nejisté, nekoordinované, zasažený špatně slyší, točí se mu hlava a má sluchové a oční halucinace. Dýchání je zrychlené, puls rovněž. Brzy nastává bezvědomí, provázené samovolným pomočením a pokálením. Zornice jsou rozšířené. Dýchání je typu Cheyne-Stokesova. Smrt nastává zástavou dýchání. Při malých koncentracích kysličníku uhelnatého se otrava projeví pouze jako exaltace. Zasažený se cítí zvláště dobře, je euforický. Po zasažení silně koncentrovaným kysličníkem uhelnatým zůstávají jako následky otravy nervové poruchy a labilita krevního oběhu, někdy též psychické poruchy.
První pomoc a léčení:
Nemocného je třeba vynést ze zamořeného prostoru, zahájit umělé dýchání a podávat kyslík s obsahem 5-10% CO2 (min. 2h;max. 24h). Současně se podávají kardiaka, vhodné je i ozáření horským sluncem a krevní transfuse.

Arsenovodík
Arsenovodík je plyn slabě zapáchající po česneku. Je vysoce toxický, skrytě působí nma organismus, a proto je vhodný pro bojové použití. Arsenovodík působí především na červené krvinky, které hemolysuje, dále na funkci ledvin a jater a rovněž i na nervové buňky. Příznaky otravy se objevují po 2-4 hodinové době latence. Zasažený cítí celkovou slabost, bolesti hlavy, nevolnost, bušení srdce a dušnost. Má mrazení po těle, bolesti břicha, kloubů, zvrací a trpí průjmy. Brzy se objevují žloutenka a hemoglobinurie. moč má až černou barvu. jako následek otravy zbývají poruchy jaterní a ledvinové funkce, celková slabost a chudokrevnost.
První pomoc a léčení:
Zasaženého je třeba vynést ze zamořené atmosféry a zajistit mu teplo a klid. V akutním stadiu se podává kyslík a provádí se transfuse. Dále se podávají alkalické roztoky (například soda (NaHCO3)).

Amoniak
Amoniak (čpavek) je bezbarvý plyn, dobře rozpustný ve vodě. Dráždí zejména horní cesty dýchací. Cítit je již od koncentrací jednodnotky až desítky mg/m3. V koncentraci 200-300 mg/m3 lze pracovat asi jednu hodinu. Koncentrace vyšší než 7000 mg/m3 poškozuje již pokožku a je tedy nebezpečná i tehdy, jsou-li dýchací cesty chráněny. Pobyt bez ochrany ve vysokých koncentracích může vést až k zástavě dechu, edému plic, oslepnutí a poškození důležitých orgánů (chronické změny). Vyšší koncentrace dráždí oči a rohovka zůstává bezprostředně po expozici průhledná a necitelná. Za 7-10 dní však může dojít k zakalení, které končí trvalou slepotou. Vysoké koncentrace způsobují zástavu dechu, která nje většinou přechodná, může však nastat i rychlá smrt. Chronický účinek je obdobný jako u jiných dráždivých látek, tj. nepříjemné podráždění spojivek, dráždění nosohltanu a průdušek, kašel a rozedma plic. Mohou vznikat i různé změny na vnitřních orgánech, např. na slezině.
První pomoc a léčení:
Postiženého přeneseme mimo zamořený prostor na čerstvý vzduch. Pak jej omyjeme a převlékneme. Oči vypláchneme proudem čisté vody, potom borovou vodou nebo Ophtalem. Postižený musí mít uplný klid, nesmí chodit. Platí absolutní zákaz kouření. Podávají se analgetika. Je možno inhalovat vodní mlhu nebo 1% roztok kyseliny octové nebo citronové. Podáváme léky tišící kašel. Též lze podávat kyslík, pokud možno pod tlakem do 50 mm H2O.
Bojové organofosfáty (nervově-paralytické látky)
Účinkují hlavně na životně důležité orgány (srdeční a cévní soustavu, nervovou soustavu a krev) a nevyvolávají žádné větší místí změny na organismu. Chemicky jsou to organické sloučeniny fosforu. Jejich základní vlastností je vysoká toxicita, rychlost účinku a malý nebo vůbec žádný zápach i při vysokých koncentracích. Do organismu pronikají všemi možnými vstupními branami. Do skupiny organofosfátů patří především tyto sloučeniny: tabun, sarin, soman; DFP, persistentgas, parathion, paraoxon, systox, TEPP apod. Jako bojové organofosfáty mají největší výnam tabun, sarin a soman. Všechny mají na organismus v podstatě obdobný účinek. Použít jich lze nejrůznějším způsobem. Plní se jimi miny, granáty, rakety nebo mohou být rozstřikovány z letadel, popř. shazovány v leteckých bombách. Do organismu pronikají sliznicí dýchacího ústrojí jako páry nebo tzv. aerosol, zažívacím ústrojím při požití zamořené vody a potravin, oční spojivkou i neporušenou kůží, přičemž nevyvolávají v místě vstupu žádné příznaky. rychlost vzniku otravy a její stupeň je závislý na koncentraci látky, její formě a místě vstupu. lehká otrava se projeví po 10-15 minutové době latence, někdy i později. Charakteristický příznak je miosa (zúžení zornic), pocit tísně na prsou, spojený s dušností, slinění, ochablost, bolesti hlavy a zvýšená řídká sekrece z nosu. Zasažený trpí nechutenstvím, někdy i zvrací. Miosa způsobuje špatné vidění, hlavně za šera. puls je zpomalený, krevní tlak kolísá. Došlo-li k otravě kůží nebozažívací cestou, nemusí být miosa vyznačena. Při středním stupni otravy dochází ke krátkodobým křečím, které, nedojde-li ke komplikacím, se upraví. Doba latence u tohoto stupně je 5 minut až 2 hodiny. Po této době se rozvíjejí příznaky jako u lehké formy, jenže daleko intenzivnější a přidružují se k nim křeče některých svalových skupin. Příznaky obvykle vymizí po 24 hodinách a úprava k normě nastává během 1-2 týdnů. Těžký stupeň otravy je charakterizován těžkým křečovitým stahem všeho svalstva, dušností a záchvatovitým kašlem. Miosa je tak silná že zasažený prakticky nevidí a pociťuje velkou bolest v očích. Dochází i k poruchám vědomí. Smrt nastává za 6-12 hodin následkem zástavy dechu a srdeční činnosti. V těžkých případech může mít otrava bojovými organofosfáty i bleskový průběh.
První pomoc a léčení:
Zasaženého je třeba co nejrychleji vynést ze zamořeného prostoru a za každých okolností mu nasadit masku. Při zasažení kůže kapkami BOF (bojové organofosfáty) je třeba urychleně odstranit zamořený oděv, odsát z kůže kapky, omýt zasažené místo vodou a odmořit je vodným roztokem čpavku nebo roztokem louhu. Při zasažení oka je nutno urychleně provést výplach oka velkým množstvím vody. Objeví-li se příznaky otravy BOF, léčí se zasažený antropinem nebo jeho sloučeninami. při dýchacích poruchách se provádí umělé dýchání a podává se kyslík nebo karbogen. Proti křečím se podávají barbituráty. U těžších otrav krevní transfuse. Při otravě zažívacího ústrojí se vypláchne žaludek a podá velké množství živočišného uhlí. Porucha krevního oběhu vyžaduje podání běžných analeptik. Zasaženému je třeba zajistit klid a teplo.

Dýmotvorné látky
Jsou to chemické látky a směsi, kterých se používá k vytvoření neprůhledného dýmu nebo mlhy k zastírání prostoru. Jako dýmotvorných látek se používá: bílý fosfor, kysličník sírový, kyselina dýmová, dýmotvorné směsi apod. Na organismus působí nejrůznějším způsobem. Mohou podráždit oční spojivky a dýchací cesty nebo na kůži vyvolat poleptání. Je třeba se chránit při obsluze zadýmovacích přístrojů ochrannou maskou.
První pomoc a léčení:
Při zasažení kůže se vysuší kapičky látky a kůže se opláchne velkým množstvím vody a pak 10% roztokem zažívací sody. Při zasažení očních spojivek se provede výplach 3% roztokem sody.

Zápalné látky
Jsou to chemické látky nebo směsi, vyvolávající požár a popáleniny. Nejčastěji se používá bílý fosfor, thermit, elektron, napalm apod. Tyto látky vyvolávají popáleniny nejrůznějšího stupně a rozsahu podle toho, jaké látky bylo použito. Při popálení fosforem vznikají značně bolestivé popáleniny, protože tu působí i leptavá složka fosforu. Spáleniny mají typický česnekový zápach. Fosfor se vstřebává i do organismu a působí též celkové příznaky otravy. poškozena bývají zejména játra a ledviny.
První pomoc a léčení:
Při zasažení kůže zápalnými látkami je třeba co nejrychleji uhasit zápalnou látku suchým pískem nebo hlínou a pak ránu oplachovat vodou. Na ránu se přiloží sterilní obvaz. Fosfor se nejlépe hasí 5% roztokem modré skalice, rána se pak oplachuje opakovaně vodou nebo vlažným roztokem sody. Další ošetřování je shodné s ošetřováním běžných popálenin.
Nemoc z ozáření
Stupně nemoci z ozáření, jejich příznaky, účinky a úmrtnost jsme si již říkali zde
První pomoc a léčení:
Prvním požadavkem je zabránit dalšímu působení radiace na postižené. Proto je nutno umístit zasaženého mimo zamořený prostor, provést hygienickou očistu a desaktivaci. Léčba musí být včasná a komplexní. Pro nemocné je nutno zajistit absolutní klid, pečovat o jejich řádné a plnohodnotné stravování, o dostatečný přísun tekutin, udržovat úzkoztlivou osobní hygienu (hlavně kůže a dutiny ústní) a čistotu prostředí. Veškeré léčebné zákroky a zacházení s nemocnými se musí provádět s nejpřísnější asepsí (injekční aplikace léků) a pod zorným úhlem toho, že u nemoci z ozáření je podstatně narušena obranná schopnost organismu proti infekčním chorobám a že je proto nutno přísně dodržovat všechna opatření, aby se zabránilo přístupu infekčních agens k nemocným. Medikamentosní léčba má za úkol obnovovat rovnováhu činnosti mozkové kůry, předcházet vznik infekcí, zamezit krvácení, pomoci k obnově tvorby krve, zajistit správnou rovnováhu ve vodním hospodařením organismu a bojovat proti šoku. Podávají se proto sedativa, analgetika, antibiotika, analeptika, vitamin C, K, P a B-komplex, převody krve a plasmy, Infuse fisiologického roztoku a glukosy, protišokové roztoky (dextran, krystaloidní roztoky atd.), v období rekonvalescence roborancia. Kontraindikována jsou hypnotika barbiturové řady, chloroform, pyramidon, antipyrin. U nemoci z ozáření, která vznikla po vniknutí radioaktivních látek do organismu (dychacími orgány, zažívacím traktem, rannými plochami), je kromě uvedeného ještě potřebné urychlit vyměšování radioaktivních látek. Proto se podávají absorbční látky, prostředky vyvolávající zvracení, projímadla akomplexony (chemické látky, kterými je možno provádět tzv. vnitřní desaktivaci organismu, protože tvoří s radioaktivními prvky sloučeniny, které se rychle vylučují). Strava při nemoci z ozáření je přímou součástí léčby. Musí být plnohodnotná, s velkým obsahem vitaminů a malým množstvím zbytků. Léčení a jeho postup je třeba řídit podle stavu každého jednotlivce, podle dávky radioaktivního záření a podle časového odstupu od záření.

Vnitřní ozáření
Obecnými léčebnými postupy při vnitřní kontaminaci jsou snížení vstřebávání a zvýšení vylučování radionuklidů. Provádíme výplach žaludku, ústní i nosní dutiny, klyzma, podání močopudných přípravků a látek snižujících vstřebávání (např. živočišné uhlí). Při znalosti typu radionuklidu můžeme použít tzv. chelátotvorných přípravků, které váží daný radionuklid a přispívají k jeho výraznějšímu vylučování.

radionuklid

medikace

podání

účinek

Jód

jodid draselný (KI)

až 7 tbl. po 130 mg

kompetitivní inhibice jódu ve štítné žláze

Plutonium

Ytrium

dietylentriamin pentaoctan vápenatý (DTPA)

1 g Ca-DTPA ve 250 ml 5% fyziologického roztoku - podávat přes 30 minut

vyvázání

Uran

bikarbonát sodný (jedlá soda)

pomalá infúze 250ml 14% roztoku

alkalizace moči

Cesium

Rubidium

Thalium

Berlínská modř

1 g v 100-200 ml vody, p.o., 7 dní

mobilizace orgánů

Radium

Stroncium

síran barnatý,

alginát sodný

BaSO4: 100 g v cca 250 ml vody.

Alginát sodný: 10 mg ve velké sklenici vody (250 ml)

snížení vstřebávání

Tritium

voda

podat 6-12 litrů vody denně

ředění a vylučování

Olovo

Polonium

Kobalt

D-penicilamin

1 g/den, i.v.,

0,9 g po 4-6 hod., p.o.

vyvázání

Rány
Rány se vlivem záření hojí pomsleji. Velmi pomalu probíhá odloučení nekrotisovaných částí. Růst granulací je zpomalen a vytvořené granulace jsou chabé, krvácivé. Rány často hnisají, protože je porušena obranná schopnost organismu, infekce proniká z ran do těla a vzniká sepse. Rovněž epitelisace postupuje velmi pomalu. Pevnost vytvořené jizvy je obvykle snížena, vatvořené jizvy se mohou druhotně rozpadnout, čímž vznikají vředy a píštěle velmi těžko se hojící a náchylné k infikování. Chirurgické ošetření ran musí proto směřovat k rychlému zahojení ran ještě před úplným rozvojem nemoci ze záření, aby se zabránilo infikování rány. Proto je zapotřebí co nejdříve a co nejšetrněji v dobrém znecitlivění úplně ošetřit rány, profylakticky použít antibiotik, a to jak místně, tak i celkově, rány méňě často převazovat a ke zvýšení celkové odolnosti organismu podávat opakované krevní převody.

Zlomeniny
U zlomenin se vlivem radioaktivního záření opožďuje tvorba kostního svalku (při vniknutí radioaktivních látek do organismu) a svalek je po vytvoření nepevný. Často vznikají u takových zlomenin komplikace, zejména pseudoartrosy a osteomyelitidy. Ošetření musí zajistit dobré znehybnění pro transport; definitivní znehybnění musí výt delší než normálně. Je třeba podávat antibiotika místně i celkově.

Popáleniny
Popáleniny se rovněž vlivem záření hojí pomaleji. Pomalu probíhá ohraničení nekrotisovaných částí. Růst granulací je zpomalen, rovněž epitelisace popálené plochy je pomalá. Často dochází k infekci popálenin a k rozvoji celkové sepse. U pacientů popálených a zároveň ozářených vzniká zvláště snadno a rychle šok. Hlavním cílem ošetření a léčení popálenin je zabránit infikování popálenin, ztrátě plasmy z popáleného povrchu a vzniku šoku. Již při první pomoci musí být popálené plochy rychle překryty sterilním obvazem. K tomu se používá roušek z PVC (polyvinylchlorid), eventuelně zvláštních pohotovostních obvazů na popáleniny. Zároveň je nutno zahájit energický boj se šokem, a to zahříváním postiženého a podáním morfia. Další postup ošetření a léčení je stejný jako u prostých popálenin. Je třeba podávat opakovaně transfusi krve nebo plasmy a antibiotika. Jsou-li rány a popáleniny zamořeny radioaktivními látkami, musí se z nich nejdříve mechanicky odstranit radioaktivní látky a teprve pak se náležitě ošetří. Postup je ten, že se nejdříve omyje kůže v okolí rány nebo popáleniny vodou a mýdlem, potom se povrch rány nebo popáleniny omývá převařenou mýdlovou vodou nebo sterilním fisiologickým roztokem a provádí se dozimetrická kontrola. Při omývání je třeba dbát, aby splašky nestékaly přes nezamořené tkáně a aby odtékaly přímo do nádoby k tomu určené. Po provedené očistě je nutno provést dozimetrickou kontrolu použitých nástrojů a rukou. Odmoření rány se provádí při prvém chirurgickém ošetření raněného. Při smíšených poškozeních se u postiženého často dostavuje šok. Proto je třeba věnovat zvláštní zřetel jeho předcházení a léčení. Boj se šokem je nutno zahájit hned při poskytování první pomoci. Je třeba provést dobrou imobilisaci zlomenin, zajistit postiženému teplo, tekutiny a klid. Dalšími prostředky boje proti šoku je morfium, transfuse krve, plasmy nebo protišokových tekutin, kardiaka a blokáda vegetativní nervové soustavy. Aplikaci těchto dalších prostředků provádějí výhradně odborní zdravotničtí pracovníci.

Vzhled a klasifikace popálenin

Popáleniny prvního stupně

- kůže je zarudlá, bolestivá, bez otoků, během hojení se odloupává

Popáleniny druhého stupně

- skvrnitá kůže s bělavými, tmavohnědými, růžovými či červenými okrsky, puchýře nebo příškvary, bolest v místě poškození

Popáleniny třetího stupně

- voskově bílá, špinavě červená nebo hnědá a tuhá kůže, dochází k odumření tkáně, zuhelnatění, kůže neblednoucí účinkem tlaku, postižená místa nebolí


Štěstí přeje připraveným
Survive-Ability © 2008 - 2016